Napoleonské války
U mrtvých - jedná se o hromadný hrob z období Napoleonských válek (1813). Nachází se u bývalé silnice z Rosic na Dobrkov.
U mrtvých
Nad hlavním vchodem bývalého rosického cukrovaru stkví se podnes znak staroslavného českého roku pánů Berků z Dubé: dvě ostrví křížem přes sebe položených s hraběcí korunou a s úplně zachovalým nápisem: Franc. Anton. Cones Berka MDCLXXVIII. Pán tento, který jak známo, byl posledním mužským potomkem rodu toho, vystavěl budovu tuto uprostřed rozsáhlé zahrady, z níž do dnešní doby uchovala se jen skrovná část. Původně sloužila za jízdárnu a pěkně malované staré obrazy koní i jezdců byly tu ještě počátkem minulého století (19tého) rozvěšeny po stěnách. Za válek napoleonských bylo opuštěné místo někdejší panské jízdárny od vojsk spojenců, jichž větší oddíl i do našeho kraje vnikl, použito za polní nemocnici. Sta a sta vojínů, nejvíce Rusů, Francouzů a Rakušanů cholerou onemocněvších, v ní pozemskou svoji pouť dokončilo.
Vojíni ti odváženi na voze ve velké truhle za ves, kde do vykopané šachty, poblíž tzv. „Kališť“ naházeni. Dole u truhly vytáhlo se prkno a mrtvola spadla dolů, aniž by se jí kdo musel dotknouti. Na těla naházelo se hlíny, na hlínu nová vrstva těl a tak to šlo dále. Bůh sám ví, kolik lidí tu takto pohřbeno (říká se 700 až 1000). Osamělý hřbitůvek ten i na mapách označen slůvkem „U mrtvých“. (Na cestě od Rosic k Dobrkovu).
Je to nepravidelný čtverec půdy nezdělané, v jehož rozích i ve středu trčí několik topolů i lip, které již z daleka je viděti. Rozumí se, že vždy plodná fantasie lidu i zapomenutý koutek tento dle svého způsobu bájí ověnčila. Tak někteří tu viděli vojína na koni úprkem cválajícího. Jiný zase přišel tu pod topolem na zraněného vojína, sedícího na rozestřené plachetce. Dvě ženy, které na poli pře soumrak se obmeškaly, byly také polekány nevídaným zjevem. Přiblížil se k nim bledý mladík v ošumělé, krví zbrocené uniformě a žebronil o skývu chleba.
Staří muži, jak od otců slýchali, sdělují, že při převážení byl také mezi mrtvolami jeden jen za mrtvého pokládaný. Ten pak odplížil se od místa, kde se zvěčnělými druhy měl býti uložen, a dostal se až do sousedního Dobrkova. Co dále se s ním dělo, o tom nemožno zprávu podati. Že pověrčivci, zvláště podvečer a v noci místo tomu zdaleka se vyhýbají, není divu. Také se říká, kdo v noci políčko ono překročí, že domu cesty nenajde.